Vynášení Morany
Ohlédnutí za školkou (13. - 16. 3.):
Tento týden se kryl s jarními
prázdninami a bylo to znát, dětí bylo celý týden malinko. Kdo
nebyl na horách, byl nemocný a tak se celou dobu nesla poklidná
komorní atmosféra a děti si spíše užívaly volnou hru. Věnovali
jsme se konci zimy a Moraně, kterou na konci týdne vyneseme.
PONDĚLÍ
Hned z rána jsme dole na zahradě
objevili spoustu slepičích peříček. Copak se asi stalo? Pravda,
že jsem od té doby neviděla naši oblíbenou mazlící slepici
Plyšáčka Eriku. Děti ji ale během týdne zahlédly, tak kdo
ví... Každopádně byl u nás zřejmě lovit nějaký dravec. Na
popud toho jsme si s dětmi vyprávěli o liškách a zvířatech na
statku.
Venku na procházce jsme byli nad třešněmi a stavěli (poslední dobou dost oblíbené) domečky. Museli jsme se ale dříve vrátit do školky, protože dnešní den je den vaření. A k našemu překvapení se jako pomocníci u přípravy oběda přihlásili kluci (+ Heda). Vyfoukli jsme z některých vajec společně vejdumky na korále pro paní Moranu. Připravili jsme obrovskou a velmi chutnou hostinu a možná to bylo i trochu tím, že jsme byli v malém počtu, děsně jsme se všichni nacpali. Takže odpočinek byl opravdu za odměnu. Katka nám četla tematicky pohádky, kde se objevovalo jídlo (ubrousku prostři se atp.). Předškoláci dostali dokonce za úkol nakreslit to, co mají k jídlu nejraději. Odpoledne jsme si pak chvilku kreslili.
ÚTERÝ
Ráno jsme sbírali kameny. Na ranním
kroužku jsme trénovali, jak se vynáší Morana a zpívali k tomu
písně. Pak jsme ještě odemykali zemi. Jaro už je opravdu za
dveřmi. Procházku jsme dali tentokrát dlouhou, až na Jelení
paseku, kde je spadlá borovice, na které děti trénují balanc. Je
to i trochu adrenalin, menší děti si na to málokdy troufnou,
protože je potřeba být opravdu v neustálém pozoru. Stavěli jsme
mechový domeček a u odpočinku jsme si četli pohádku o Sněžence.
STŘEDA
Ve středu svítilo hned od rána
sluníčko. A proto se nám hned z rána chtělo něco podnikat a
vyrábět. Ještě před ranním vítáním jsme stihli udělat šátek
vděčnosti pro Moranu. Byla to úplná náhoda, Hanka totiž nenašla
nic barevného, tak vzala kus bílého prostěradla a vyšlo z toho
opravdu nádherné dílo. Děti nadšeně malovaly na šátek vše,
co zažily v zimě a co na zimě mají rády. Objevilo se tam opravdu
nespočet věcí (boby, hvězdy, sníh, sněhulák, postel ....).
Dokonce tam bylo několikrát zobrazeno vozidlo speciální síly,
aby paní zimu chránilo.
V lese jezdil traktor a tak jsme se výjimečně vydali na druhou stranu dolů do remízku ke starým balíkům. Bylo nám tam moc dobře, všude voněly fialky. Roztáhli jsme si deky a kdo chtěl, mohl si vyrobit vlastní malou Moranku. Pak jsme ještě udělali tu naši velkou společnou.
U odpočinku jsme si pak vyprávěli pohádku o Sněhurce uplácané ze sněhu.
Předškoláci si pak sami dělali úkoly, chtěli se jeden od druhého učit písmenka. Nakonec z toho bylo docela dlouhé hraní a procvičování slov a jejich začátečních písmen. Ostatní děti si kreslily a dokončili jsme také výrobu vejdumkových korálů.
ČTVRTEK
Den slavnosti je tu. Sešlo se nás
tedy více, než v předešlých dnech. Zůstaly s námi dokonce
některé maminky, měli jsme návštěvu z jiné lesní školky a
také k nám zavítala na návštěvu rodina ze Slap, která zvažuje
využívat naše domškolácké programy. Čili atmosféra slavnosti, jak vyšitá. A nejen to, paní zima si ještě předešlý večer
oblékla na slavnost svatební šaty a od rána se na slunci leskly a
třpytily sněhové krystaly. Lepší počasí jsme si snad přát
nemohli. Na ranním kruhu jsme se přivítali pohádkou o Sněhurce
uplácané ze sněhu a nacvičili si moranové písně. No a po
svačince jsme s naší paní zimou vyrazili k rybníku. Byla to
dlouhá výprava, bylo nás totiž celkem dost a Morana se pronesla,
moc jsme si to ale užili a stálo to za to. Sluníčko nám svítilo
na cestu a okolní sníh symbolicky roztával. Dokonce "speciální
síla" na šátku paní zimy se díky tomu začala rozpouštět. U
rybníka jsme si udělali ještě jeden kroužek a pošeptali do
vejdumků vše, co chceme, aby paní zima odnesla s sebou. Pak
jsme ji zapálili a hodili do vody. Bylo kouzelné pozorovat, jak
pluje a do toho všechno taje a opadává, zatímco slunce má čím
dál tím znatelněji větší sílu. U rybníka si pak děti
vyráběly a pouštěly lodičky.
Po tak dlouhé procházce bylo u oběda znát, jak všem vyhládlo, nikdo neodnesl žádný zbytek. Odpočinek byl díky tomu také moc příjemný. Vyprávěla jsem dětem pohádku o princezně Jasněnce a létajícím ševci. Bude z toho ale možná seriál, protože je opravdu dlouhá a celou jsme ji nezvládli. Předškoláci za úkol kreslili Moranu. Ostatní děti si kreslily a kdo chtěl, mohl si vyrobit kytičku z flísu na znamení blížícího se jara.
Za tým Hvozdíku napsala Petra Skočdopolová