Vynášení Morany

Ohlédnutí za školkou (13. - 16. 3.):
Tento týden se kryl s jarními prázdninami a bylo to znát, dětí bylo celý týden malinko. Kdo nebyl na horách, byl nemocný a tak se celou dobu nesla poklidná komorní atmosféra a děti si spíše užívaly volnou hru. Věnovali jsme se konci zimy a Moraně, kterou na konci týdne vyneseme.

PONDĚLÍ
Hned z rána jsme dole na zahradě objevili spoustu slepičích peříček. Copak se asi stalo? Pravda, že jsem od té doby neviděla naši oblíbenou mazlící slepici Plyšáčka Eriku. Děti ji ale během týdne zahlédly, tak kdo ví... Každopádně byl u nás zřejmě lovit nějaký dravec. Na popud toho jsme si s dětmi vyprávěli o liškách a zvířatech na statku.

Venku na procházce jsme byli nad třešněmi a stavěli (poslední dobou dost oblíbené) domečky. Museli jsme se ale dříve vrátit do školky, protože dnešní den je den vaření. A k našemu překvapení se jako pomocníci u přípravy oběda přihlásili kluci (+ Heda). Vyfoukli jsme z některých vajec společně vejdumky na korále pro paní Moranu. Připravili jsme obrovskou a velmi chutnou hostinu a možná to bylo i trochu tím, že jsme byli v malém počtu, děsně jsme se všichni nacpali. Takže odpočinek byl opravdu za odměnu. Katka nám četla tematicky pohádky, kde se objevovalo jídlo (ubrousku prostři se atp.). Předškoláci dostali dokonce za úkol nakreslit to, co mají k jídlu nejraději. Odpoledne jsme si pak chvilku kreslili.

ÚTERÝ
Ráno jsme sbírali kameny. Na ranním kroužku jsme trénovali, jak se vynáší Morana a zpívali k tomu písně. Pak jsme ještě odemykali zemi. Jaro už je opravdu za dveřmi. Procházku jsme dali tentokrát dlouhou, až na Jelení paseku, kde je spadlá borovice, na které děti trénují balanc. Je to i trochu adrenalin, menší děti si na to málokdy troufnou, protože je potřeba být opravdu v neustálém pozoru. Stavěli jsme mechový domeček a u odpočinku jsme si četli pohádku o Sněžence.

STŘEDA
Ve středu svítilo hned od rána sluníčko. A proto se nám hned z rána chtělo něco podnikat a vyrábět. Ještě před ranním vítáním jsme stihli udělat šátek vděčnosti pro Moranu. Byla to úplná náhoda, Hanka totiž nenašla nic barevného, tak vzala kus bílého prostěradla a vyšlo z toho opravdu nádherné dílo. Děti nadšeně malovaly na šátek vše, co zažily v zimě a co na zimě mají rády. Objevilo se tam opravdu nespočet věcí (boby, hvězdy, sníh, sněhulák, postel ....). Dokonce tam bylo několikrát zobrazeno vozidlo speciální síly, aby paní zimu chránilo.

V lese jezdil traktor a tak jsme se výjimečně vydali na druhou stranu dolů do remízku ke starým balíkům. Bylo nám tam moc dobře, všude voněly fialky. Roztáhli jsme si deky a kdo chtěl, mohl si vyrobit vlastní malou Moranku. Pak jsme ještě udělali tu naši velkou společnou.

U odpočinku jsme si pak vyprávěli pohádku o Sněhurce uplácané ze sněhu.

Předškoláci si pak sami dělali úkoly, chtěli se jeden od druhého učit písmenka. Nakonec z toho bylo docela dlouhé hraní a procvičování slov a jejich začátečních písmen. Ostatní děti si kreslily a dokončili jsme také výrobu vejdumkových korálů.

ČTVRTEK
Den slavnosti je tu. Sešlo se nás tedy více, než v předešlých dnech. Zůstaly s námi dokonce některé maminky, měli jsme návštěvu z jiné lesní školky a také k nám zavítala na návštěvu rodina ze Slap, která zvažuje využívat naše domškolácké programy. Čili atmosféra slavnosti, jak vyšitá. A nejen to, paní zima si ještě předešlý večer oblékla na slavnost svatební šaty a od rána se na slunci leskly a třpytily sněhové krystaly. Lepší počasí jsme si snad přát nemohli. Na ranním kruhu jsme se přivítali pohádkou o Sněhurce uplácané ze sněhu a nacvičili si moranové písně. No a po svačince jsme s naší paní zimou vyrazili k rybníku. Byla to dlouhá výprava, bylo nás totiž celkem dost a Morana se pronesla, moc jsme si to ale užili a stálo to za to. Sluníčko nám svítilo na cestu a okolní sníh symbolicky roztával. Dokonce "speciální síla" na šátku paní zimy se díky tomu začala rozpouštět. U rybníka jsme si udělali ještě jeden kroužek a pošeptali do vejdumků vše, co chceme, aby paní zima odnesla s sebou. Pak jsme ji zapálili a hodili do vody. Bylo kouzelné pozorovat, jak pluje a do toho všechno taje a opadává, zatímco slunce má čím dál tím znatelněji větší sílu. U rybníka si pak děti vyráběly a pouštěly lodičky.

Po tak dlouhé procházce bylo u oběda znát, jak všem vyhládlo, nikdo neodnesl žádný zbytek. Odpočinek byl díky tomu také moc příjemný. Vyprávěla jsem dětem pohádku o princezně Jasněnce a létajícím ševci. Bude z toho ale možná seriál, protože je opravdu dlouhá a celou jsme ji nezvládli. Předškoláci za úkol kreslili Moranu. Ostatní děti si kreslily a kdo chtěl, mohl si vyrobit kytičku z flísu na znamení blížícího se jara.

Za tým Hvozdíku napsala Petra Skočdopolová