Vodní týden
Ohlédnutí za školkou (15. - 18. 5.):
V pondělí od samého rána silně pršelo. Před deštěm nemáme často potřebu se schovat, ale tentokrát jsme s povděkem přijali teplo a sucho v jurtě a zůstali schovaní i na ranní kruh. Hladce a přirozeně jsme se tak přenesli k tématu, kterým se teď zabýváme, vodě.
V povídání a tvoření jsme si ještě připomněli svátek všech maminek, ale i srdíčka, která jsme jim namalovali a složili, vypadala na první pohled také jako kapky vody a nám všem ten nečekaný objev připadal milý a symbolika víc než příznačná, protože přece voda i maminky jsou nositelkami života.
Vycházku jsme zvolili delší, se zastávkou na Jelení pasece, potřebovali jsme se trochu projít a zahřát. Cestou jsme potkali spoustu obřích slimáků, ti se stali předmětem zkoumání, dočkali se i mechových domečků a vůbec velké péče, tak si nejsme jistí, jestli vůbec tolik pozornosti a urputného starání přežili.
V úterý bylo hezky a hned ráno jsme se pustili do malování. Využili jsme teplého počasí, čtvrtky jsme máčeli v lavoru s vodou, kladli na ně kamínky a při písničce "Teče teče pramínek, přeskakuje kamínek", malovali anilinkami pramínky, kamínky vytvářely na obrázcích nečekané, zajímavé efekty. Do malování se zapojily i děti, které přišly se svými rodinami na program Spolu v lese.
Den byl pro všechny moc příjemný a veselý a návštěvníkům se u nás moc líbilo. Jedna z maminek s dětmi hrála "Cukr káva, limonáda, čaj, rum, bum" a pořádně se u toho vyřádila ona i děti. Nikomu se nechtělo rozloučit.
Ve středu bylo přímo krásně. Pustili jsme se opět nadšeně do tvoření. Tentokrát jsme vystřižené kapky vybarvovali pastelkami nebo zdobili na oboustrannou lepenku nalepenými kvítky, je to technika, ke které se opravdu rádi každý rok vracíme.
Na vycházku jsme šli k bunkru, který mají kluci v lese a užívali si bunkr a provazové prolézačky.
Při odpočinku nám Magda Martínková, která s námi byla ve školce místo Péti, vyprávěla o studánce. Toto vyprávění, písničky které zpíváme, obrázky které malujeme, pohádky které čteme, předškolácké úkoly hemžící se vlnkami, kapkami, rybami i rybími šupinami, nám napovídají, že Studánková slavnost se už blíží.
Ve čtvrtek se k nám přišla podívat Magda Kupková, sestra Hanky Gazdové. Děti jí nadšeně provedly po pozemku a ukázaly jí všechny své poklady. Po ránu jsme temperami malovali ryby (Čenda krokodýla), byla to nenápadná, trochu tajná příprava na divadlo O zlaté rybě. Užili jsme si ranní kruh se všemi našimi vodními říkadly, písničkami a hrami i hraní v lese, i když jsme se vraceli z vycházky dřív, protože Toničce nebylo dobře a nakonec si pro ni museli přijet mamka s taťkou. Čas se hrnul jako voda a my jsme (ale pst...), nestihly ani odpočívat. Staly jsme se totiž diváky i herci v pohádce "O zlaté rybě", kterou nám hrála Péťa a tak se ponořili do děje, že jsme se vynořili až skoro na odpolední svačinu. Pohádka o nesmyslných a nabubřelých přáních rybářovy ženy nás inspirovala k úvahám o přáních a každý mohl to své pošeptat rybě. Přišlo i na dotaz, jakého by si děti přály průvodce - měl by být hezký, pěkný, hodný na děti i rodiče, měl by si umět hrát a kreslit, neměl by být zlý, měl by to být tchoř (klučičí srandičky) a vůbec nejlepší by bylo, kdyby to byl někdo z našich maminek či tatínků, no tak snad tedy splňujeme i my stávající alespoň část požadavků.
Těšíme se na příští týden, těšíme se a zveme Vás na Studánkovou slavnost, buďte zdraví a užívejte si krásy jara!
Za Hvozdík zapsala Hanka Štulířová