Rozlučka

Poslední ohlédnutí ve školním roce 2022/2023 (26. -29. 6. 2023):
V posledním červnovém týdnu v nás doznívala Svatojánská slavnost, po které byla u některých patrná únava. Projevovalo se i očekávání nadcházejících prázdnin. Přes to všechno se ve školce stále tvořilo a chystalo na rozlučku.
Pondělkem se linulo téma oveček. Ráno se zpívali písničky o ovečkách a v lese se tvořily mokrým filcováním kuličky, ze kterých se po rozříznutí vyklubali krásní motýli. Kluky však tato tvůrčí aktivita neuspokojila a tak v lese proběhlo i velké střílení na terč. To naštěstí zabralo.

V úterý jsme hned od rána začali tvořit obrázky suchým pastelem strouhaným přes sítko. Tato prožitková technika zaujala i kluky, jejich řady byly pro dnešek posíleny o domácího školáka a loňského absolventa Hvozdíku, Ivoška. V ranním kruhu už jsme se začali více ladit na rozlučku, takže si děti mohly vybrat písničky či hry na přání. Zvítězila bublina a medvěd. Na procházku jsme šli k bližšímu bunkru, kde nám oblíbenými hrami utíká čas velice rychle. Hanka Š. přinesla krásný a velice dobře střílející luk, takže děti měly celé odpoledne o zábavu postaráno. Koordinace přidržení šípu, napnutí tětivy a následné uvolnění není totiž vůbec jednoduché, ale radost, když se to konečně podaří za to většině stála.

Ve středu už jsme se loučili s Nikolkou, takže jsme o to více zintenzivnili přípravy na společnou rozlučku. Ráno mi děti začaly kreslit obrázky na rozloučenou. Předškolačky doladily xylofony a co na ně zahrají. V ranním kruhu si Nikolka na přání a k radosti většiny vybrala opět bublinu a medvěda. Na procházku jsme se vydali na Jelení paseku sbírat borůvky. Z těch pak holčičky tvořili v pařezovém hrnci polívku, která všem chutnala.

A ve čtvrtek to přišlo, rozloučení. V slavnostním ranním kruhu dostaly všechny tři předškolačky, včetně mě, pytlíček na dary živlů. Vyjmenovali jsme si, které to jsou a společně jsme jim zazpívali. Na závěr jsme si řekli, co nás čeká. Po svačině jsme se dle instrukcí rozdělili na dvě skupinky. Předškolačky a ostatní děti s Péťou a Hankou Š. Ty první, tedy já s Mary a Hanele jsme zůstaly u jurty. Druhá skupina nám řekla, že máme v okolí jurty najít první úkol a až ho splníme, vydat se na cestu po stopách, které pro nás vytvoří. Zůstaly jsme a ostatní odešli nachystat nám cestu s úkoly. Ten první holky našly téměř okamžitě. Byl schovaný za pecí. Byl tam lavor s barvami a zprávou od živlu ohně. Měly jsme vyčistit a vyzdobit ohniště a rozdělat oheň. Za to jsme získaly darem každá kousek santalového dřeva. Všechny jsme si užívaly jak úklid, tak malování na kameny okolo ohniště a samozřejmě rozdělání ohně. Holky byly na vše doslova nažhavené. Když jsme vše splnily společně jsme ohni zazpívaly a vyrazily na cestu. Děvčata měla oči jako ostříž, velice rychle se zorientovala a viděla fáborky, za kterými hned vyběhla a já jim jen taktak stačila. Dovedly mě nedaleko studánky, kde byl úkol živlu vody. Měly jsme ji najít, vyčistit a naplnit vodou džbánkem, který byl nachystaný u fáborku s úkolem. Holky džbánek naplnily z připraveného kanystru a na střídačku donesly ke studánce. Tu jsme vyčistily a naplnily. Za odměnu zde nás čekaly perličky a mušle. Za dary jsme opět poděkovaly společnou písní a vyrazily dál. Nyní to začalo být napínavější, neviděly jsme značky hned a když jsme je našly, byly jsme dost překvapené, kam nás vedou. Musely jsme jít polem k silnici a za ní až k majestátní borovici se starým, vysokým dřevěným posedem. Úkol jsme našly pod ním. Měly jsme nachystanými barvami a na přiložené hedvábné čtverečky vytvořit dárek pro vítr. Ten jsme měly zavěsit vysoko do větru a za to jsme si směly na vrchu posedu vzít peříčko. Jenže proto tam bylo potřeba vylézt. Barvení hedvábí jsme zvládly rychle, ale vylézt na horu jsme se bály všechny tři. První se odvážila Hanele s tím, že polezu hned za ní a budu jí jistit. Podařilo se. Nahoře na posedu bylo hnízdečko, ve kterém bylo srdíčko s bílými peříčky. Přivázaly jsme tam tedy naše šátečky pro vítr a vzaly si peříčka. To stejné jsme pak udělaly i s Marjánkou. Na splnění tohoto úkoly jsme pak byly jaksepatří pyšné, všechny jsme zde musely překonat strach. Nabité silným zážitkem holky běžely, jak s větrem o závod po značkách k poslednímu úkolu. Ten byl nedaleko rybníka. Zpráva živlu země byla u silného dubu, od kterého vedlo lano do malé roklinky. Tam jsme se měly za úkol spustit a najít dary. Těmi byly malé zelené kamínky schované pod hromadou velkých obyčejných. Místo jsme pak měly opět vyzdobit. Vše jsme hravě splnily a na závěr zazpívaly zemi. Všem nám začalo kručet v břiše a tak jsme se rychle pustily zpět k jurtě. Všechny tři jsme byly velice radostné a veselé. Tato naše poslední hravá cesta ve školce byla krásná. Moc jsme si jí užily. Pro mě bylo silným zážitkem být zde v dvojroli průvodkyně a zároveň "předškolačky".. Po obědě jsme si šly odpočinout ven, protože bylo opravdu horko. Každá z nás předškolaček si vybrala pohádku na přání a spokojeně jsme si u toho odpočinuly a nabraly sil na závěrečné loučení. I když Hanelčin malý bráška v relaxaci některým dost poťouchle bránil. Posilněni jsme ještě uklidili a vše nachystali na příchod rodičů. S těmi jsme se pak všichni sešli ve velkém slavnostním rozlučkovém kruhu. Tam jsme my předškolačky povyprávěly o svých zážitcích z dnešní cesty a zahrály písně živlů s doprovodem na naše xylofony. Vše se neslo v klidném a naplněném duchu. Po kruhu jsme se šli všichni společně vyfotit a já dostala od všech na rozloučenou velké překvapení. Nádhernou pískovou mandalu, kterou my průvodkyně s dětmi v mé nepřítomnosti vytvořily. O její tvorbě jsme opravdu neměla sebemenší tušení. V rozpacích a dojetí jsem všem poděkovala a pak už nám předškolačkám všichni vytvořily dlouhou bránu do světa. Na jejím začátku holky dostaly krásné filcové skřítky a já srdíčko. Naštěstí jsme se po průchodu bránou mohly ještě vrátit na společnou hostinu.

Loučení pro mě bylo dojemné a krásné. Byla v něm cítit síla našeho společenství. Vzpomínka na něj je pro mě velkou podporou do mé další cesty. Věřím, že stejně to vnímají a vnímali všichni naši předškoláci, kteří touto bránou u nás prošli.

Velké díky všem!
Katka Suchá