Masopustní týden ve školce
Ohlédnutí za školkou (20. - 24. 2. 2023):
Vzhledem k předpovědi většího větru, jsme začali týden v Měchenickém sále. Slavili jsme Toničky 5. narozeniny, takže jsme se hned od rána pustili do kreslení narozeninové knihy. Po narozeninově-masopustním ranním kruhu a slavnostní svačině uvnitř, jsme se vydali ven hledat mapu.
Tu Tonička hravě našla. Byla jiná než obvykle, méně stromů a hodně domů..., ale když daly děti hlavy dohromady, celkem rychle zjistily, kam půjdeme pro dárek. Byl schovaný vedle hřiště na vrbě u potoka a Toničce se podařilo ho hezky najít i sundat. Byl to malovaný kamínek se slepičkou a kuřátky. Tonička z něj měla velkou radost a hned si ho pověsila na krk. Všichni si pak spokojeně hráli střídavě na malém hřišti, někdo na velkém fotbalovém, ale nakonec všem bylo dobře, jako velké rodině v obří tůji u potoka.
V úterý jsme rovnýma nohama skočili do masopustního veselí. Děti i průvodci přišli ve veselých kostýmech a bylo vidět, že děti si své převleky hodně užívají. I když i průvodkyně se do svých "nových" rolí rychle vžily. Ovšem ve chvíli, kdy Nestíkův tatínek a dědeček začali hrát na housle a akordeon, tak začalo opravdové masopustní veselí. Prostě muzika je muzika. A tuto by nám mohl závidět kdekdo.
Poté, co dorazili všichni, jsme se nepřivítali, jak jsme zvyklí, ale copatá Božena a vousatý Martin nás vyzvali ke společnému chystání masopustní hostiny se zpěvem rozverných písní. Bylo prase i koláčky, jen slaninu Martin snědl... Po společné svačině tedy nezbylo, než jít vzbudit medvěda. Ten spal za krmelcem a i když byl opravdu veliký a huňatý, ovládli jsme strach a všichni v kruhu si s ním zatančili. To proto, aby nám dal trochu své medvědí síly. No a představte si, že když jsme medvědovi stavěli za odměnu pořádné doupě, tak jsme zaslechli zvoneček, jak na Vánoce. Ale bylo to divadlo O koblížkovi. Byla to jak jinak legrace a nakonec dostal koblížek každý a na svačinu nám liška nechala i ten obří. Asi na ní byl moc velký... Prostě skvěle jsme si to všichni užili.
Ve středu většina do školky dorazila později, asi zmoženi masopustním veselím... Bylo tak teplo, že jsme ani nepotřebovali venku rozdělávat oheň. V ranním kruhu jsme pak ještě pro Teu a Hanelku zavzpomínali na zážitky s předchozího dne a zahráli si na medvěda. Byla s námi místo Péti maminka Máji, Petra. Té jsme ukázali prolézací dub, u kterého jsme dlouho nebyli. Celý den pak plynul v hravé a přátelské atmosféře.
V podobném duchu se prý odvíjel i čtvrtek, kdy se v ranním kruhu zpívalo hlavně o zvířátkách a probouzející se přírodě. Na procházku se šlo netradičně mimo les, krmit na louku pod jurtu koníky.
Po celý týden si děti u odpočinku ještě hodně užívaly bláznivé pohádky od M. Macourka.
Předškolákům společný týden končil pátečním výletem do Národního muzea. Doprovázel nás Marjánčin tatínek Tomáš a jelo celkem 8 dětí. Kromě našich třech předškoláků, pak ještě část těch loňských. V muzeu nám přecházeli oči z množství různých zvířat. Spolehlivě nejpůsobivější byla obří kostra plejtváka. Zaujala však i 12metrová chobotnice krakatice, 4metroví opravdoví krabi, hlava zmije, které mohly děti zavírat a otvírat pusu a spousta dalšího. Velkým zážitkem byl i výhled na Prahu z kupole hlavní věže, kde jsme chodili po prosklené podlaze. Bylo skvělé, že bylo teplo a děti si pak intenzivní zážitky z uzavřených prostor mohly vykompenzovat na hřišti ve Františkánské zahradě. Cestou zpět již ve vlaku někteří málem usnuli.
Za Hvozdík zapsala Katka Suchá