TÝDEN MARTINSKÉ SLAVNOSTI

14.11.2022

Ohlédnutí za školkou (7. - 10. 11.):
PONDĚLÍ
Čas svatého Martina nezapřel svou přítomnost. Týden jsme započali dokončováním lucerniček na slavnost.
A jelikož i listopad nezapře svou sílu, byť bylo celý týden krásně, tetelili jsme se u ranního ohně a řezali dřevo. Svatomartinskými písněmi a hrami jsme se vítali nejen v pondělí, ale celý týden. Na procházce u poraženého dubu jsme si před obědem stavěli domečky a lanové prolézačky. Pohyb při tak krásném podzimu přeci nesmí chybět. Odpočinkem nás, stejně jako zbytek týdne, provázela legenda o Martinovi a Kráska a zvíře z českého špalíčku. A kdo nechtěl po pohádce kreslit pohádkový obrázek, šel si s radostí hrát ven.

ÚTERÝ
K předslavnostnímu duchu se k nám hned z rána přidalo další slavení, a to narozeniny. Vyráběli jsme narozeninovou knihu. Je moc hezké vidět, jak si některé děti dávají záležet, aby se jim obrázek pro kamaráda/-ku co nejvíce povedl. Také jsme krájeli a připravovali hned z rána zeleninu na náš domácí oběd. Úterek byl totiž další den společného vaření. Ranní vítání tedy znělo narozeninovými písněmi. Po svačince nás mapa dovedla k pokladu u pole za maringotkou, kde jsme spočinuli a poklidně si hráli. U odpočinku se k Martinovi a kKrásce a netvoru přidal příběh o Krakonošovi.

STŘEDA
Hned z rána jsme dokončovali narozeninovou knihu, kreslili si a hřáli se u ohně. Vydali jsme se také na delší procházku, než obvykle chodíme a to k rybníku. Překvapivě nám to tam uteklo jako voda. Cesta zpět do kopce šla ztuha, ještě když k tomu začínáte mít prázdné bříško. Ale o to víc nám pak chutnal oběd. Odpočinek byl po dlouhé procházce velice příjemný. A když nám pak odpoledne zasvítilo slunko, nedalo se si to neužít. Je moc příjemné, že letos opravdu méně fouká a dá se blbnout venku.

ČTVRTEK
A je to tady, slavnostní den! Hned z rána vůně čaje pro nás všechny a taky pro maminky a tatínky, co odpoledne přijdou. Dlabání dýně si každý rok všichni opravdu užíváme. Kreslíme na ni obrázky, které potom někdo z dospělých vyřízne. Vždycky se to povede a vypadá to nádherně. Obvzlášť, když to pak člověk vidí svítit ve tmě, má to velké kouzlo. Příprava nám ovšem zabrala hodně času a proto jsme šli dnes jen kousek za jurtu hrát si k blízké prolézací borovici. Péťa s Hankou chystali otýpky na zátop a ostatní si tvořili své domečky. Někdo si půjčil lano, aby je ještě více zvelebil. Celý den nás provázeli Martinské písně. U pohádky jsme si dnes vyprávěli také o holčičce z amfiteátru Momo, která měla veliký dar. Uměla naslouchat srdcem a díky tomu bylo všem ve vesnici dobře. Odpoledne jsem pak zahlédla bandu dětí, jak společně opravují náš rozbitý amfiteátr (náhoda?). Udělalo nám to velikou radost a zároveň přivedlo k myšlence, že už by to opravdu chtělo něco tam zahrát.
Než přišli rodiče, stihli jsme si ještě vyrobit martinského koníka, pomalovat a udělat mu hřívu z rouna.
No a co se dělo pak, už většina zná. Zpívali jsme a šli společně téměř za tmy do lesa k divadlu, kde obrazy svatomartinské legendy na chvilku ožili. Světla nás pak dovedla k naší úžasné dýni, kde byl martinský poklad a to pověstné rohlíčky. Ty naše ale nebyli jen tak ledajaké, byli to rohlíčky sdílení. Každý se o ten svůj rozdělil s někým koho má rád a tak jsme měli všichni dost a mohli ochutnat hned několik příchutí.

Za krásně strávený čas vám všem moc děkujeme a přejeme mnoho radosti a sdílení a světla v nastávajících temných dnech

Za Hvozdík napsala Petra Skočdopolová