Týden Martinské slavnosti
Ohlédnutí za školkou (7. - 10. 11.):
Čas
svatého Martina nezapřel svou přítomnost. Týden jsme započali
dokončováním lucerniček na slavnost. A jelikož i listopad
nezapře svou sílu, byť bylo celý týden krásně, tetelili jsme
se u ranního ohně a řezali dřevo.
Svatomartinskými písněmi a hrami jsme se vítali nejen v pondělí, ale celý týden. Na procházce u poraženého dubu jsme si před obědem stavěli domečky a lanové prolézačky. Pohyb při tak krásném podzimu přeci nesmí chybět. Odpočinkem nás, stejně jako zbytek týdne, provázela legenda o Martinovi a Kráska a zvíře z českého špalíčku. A kdo nechtěl po pohádce kreslit pohádkový obrázek, šel si s radostí hrát ven.
ÚTERÝ
K
předslavnostnímu duchu se k nám hned z rána přidalo další
slavení, a to narozeniny. Vyráběli jsme narozeninovou knihu. Je
moc hezké vidět, jak si některé děti dávají záležet, aby se
jim obrázek pro kamaráda/-ku co nejvíce povedl. Také jsme krájeli
a připravovali hned z rána zeleninu na náš domácí oběd. Úterek
byl totiž další den společného vaření. Ranní vítání tedy
znělo narozeninovými písněmi. Po svačince nás mapa dovedla k
pokladu u pole za maringotkou, kde jsme spočinuli a poklidně si
hráli. U odpočinku se k Martinovi a kKrásce a netvoru přidal
příběh o Krakonošovi.
STŘEDA
Hned
z rána jsme dokončovali narozeninovou knihu, kreslili si a hřáli
se u ohně. Vydali jsme se také na delší procházku, než obvykle
chodíme a to k rybníku. Překvapivě nám to tam uteklo jako voda.
Cesta zpět do kopce šla ztuha, ještě když k tomu začínáte mít
prázdné bříško. Ale o to víc nám pak chutnal oběd. Odpočinek
byl po dlouhé procházce velice příjemný. A když nám pak
odpoledne zasvítilo slunko, nedalo se si to neužít. Je moc
příjemné, že letos opravdu méně fouká a dá se blbnout venku.
ČTVRTEK
A
je to tady, slavnostní den! Hned z rána vůně čaje pro nás
všechny a taky pro maminky a tatínky, co odpoledne přijdou.
Dlabání dýně si každý rok všichni opravdu užíváme. Kreslíme
na ni obrázky, které potom někdo z dospělých vyřízne. Vždycky
se to povede a vypadá to nádherně. Obvzlášť, když to pak
člověk vidí svítit ve tmě, má to velké kouzlo. Příprava nám
ovšem zabrala hodně času a proto jsme šli dnes jen kousek za
jurtu hrát si k blízké prolézací borovici. Péťa s Hankou
chystali otýpky na zátop a ostatní si tvořili své domečky.
Někdo si půjčil lano, aby je ještě více zvelebil. Celý den nás
provázeli Martinské písně. U pohádky jsme si dnes vyprávěli
také o holčičce z amfiteátru Momo, která měla veliký dar.
Uměla naslouchat srdcem a díky tomu bylo všem ve vesnici dobře.
Odpoledne jsem pak zahlédla bandu dětí, jak společně opravují
náš rozbitý amfiteátr (náhoda?). Udělalo nám to velikou radost
a zároveň přivedlo k myšlence, že už by to opravdu chtělo něco
tam zahrát.
Než
přišli rodiče, stihli jsme si ještě vyrobit martinského koníka,
pomalovat a udělat mu hřívu z rouna.
No
a co se dělo pak, už většina zná. Zpívali jsme a šli společně
téměř za tmy do lesa k divadlu, kde obrazy svatomartinské legendy
na chvilku ožili. Světla nás pak dovedla k naší úžasné dýni,
kde byl martinský poklad a to pověstné rohlíčky. Ty naše ale
nebyli jen tak ledajaké, byli to rohlíčky sdílení. Každý se o
ten svůj rozdělil s někým koho má rád a tak jsme měli všichni
dost a mohli ochutnat hned několik příchutí.
Za krásně strávený čas vám všem moc děkujeme a přejeme mnoho radosti a sdílení a světla v nastávajících temných dnech
Za Hvozdík napsala Petra Skočdopolová