Konečně bez větru

06.03.2022

Ohlédnutí za školkou (28.2.-4.3.): S dětmi jsme si konečně užily týden bez větru a ještě se spoustou slunce.

Mrazivá rána nás nezaskočila, zahřívali jsme se pohybem a u ohýnku.

V pondělí jsme ještě zavzpomínali v ranním kruhu na masopust při oblíbené "medvědí rozcvičce". Zaslechli jsme, ale krákání vrány, která se ptá, kdy už přijde jaro. V lese jsme si hráli hodně s lany, zejména balancování na laně bylo pro některé holčičky velkou zábavou. Při odpočinku jsme pak četli O vlkovi a kůzlátkách a pár jarních příběhů ze Včelích medvídků. Odpoledne si pár dětí hrálo s akvarelovými barvami na motiv slunečních paprsků budících promrzlou zem.

V úterý se nám neslo ve stejném duchu, jen se změnou místa dopolední procházky. Tam si téměř všichni kluci předškoláci vydrželi dlouho hrát společně, a i když se mi chvilkami hra zdála dost divoká, všechny moc bavila. Připomínala mi intenzivní kočkování šesti koťat.
Šťouchání a honění se nakonec i podařilo přetransformovat v hru s větším pytlíkem-míčem. Při odpočinku jsme přidali Sedm jednou ranou, kde kluky hodně zaujal způsob přemožení obra. Po splnění předškoláckého grafomotorického úkolu do sešitu si potřebovali všichni vyběhnout ven a hrát si na boj s obrem.

Ve středu jsme se sešli ve výjimečně velkém ranním kruhu, po kterém se od nás
na dopoledne oddělili předškoláci, kteří se tentokrát s Petrou P. vydali do tee-pee ve Hvozdnici. Skupinka s menšími dětmi se vydala na oblíbené balíky ze slámy, kde si všichni užívali lezení, klouzání i skákání po slámě.

Předškoláci se z dlouhé cesty plné velkých zážitků sice vrátili pozdě na oběd, ale dle vyprávění to stálo za to. My jsme využili čas hrou venku na sluníčku, odpoledne už pak nezbyl čas na tvoření, ale svit slunce pro nás byl lákavější.

Ve čtvrtek děti znovu toužily jít na balíky a jejich přání bylo pro příznivé počasí možné splnit, takže si mohli slaměných radovánek užít všichni. Odpoledne si ně-kteří lepili obrázky ze sněženkami z papíru a ostatní si opět užívali her venku.

V pátek se nám obloha zatáhla a začalo dokonce sněžit, takže jsme se rozhodli začít na ranním kruhu zimu vyhánět a volat sluníčko. I když sníh bez větru nám zase tak nevadil. Na procházce jsme došli k padlému rozvětvenému stromu, který většině kluků posloužil jako kosmická loď a vydrželi si zde po celou dobu všichni hrát. Některé holčičky se zase proměnili v zahradnice a ty další v stavitelky domečků. I když nesvítilo slunce, všichni byli tak zabraní do svých her, že se jim nechtělo ani zpět na oběd.

Odpoledne si některé děti začaly s chutí šít ptáčky s fleesu. Vůbec nevadí, že jsme to nestihli, budeme v tom pokračovat příští týden, stejně jako ve volání jara.

Za Hvozdík zapsala Katka Suchá