ČARO DÁVNÝCH PŘÍBĚHŮ

Ohlédnutí za táborem (11. - 15. 7. 2022): Náš táborový příběh se začal odehrávat v druhém prázdninovém týdnu a inspirací nám byla kniha Momo a ukradený čas, kterou napsal autor Nekonečného příběhu, Michael Ende.
Vypráví
o době, kdy téměř za každým městem stál kamenný amfiteátr,
zastřešený tkaným "podnebím". Podle bohatosti výšivek
a materiálu toho podnebí se poznala i bohatost města, za kterým
divadlo stálo.
Lidé
se tenkrát scházeli na náměstích, aby rokovali a společně
rozhodovali o důležitých věcech. I Divadlo bylo pro ně tenkrát
něčím opravdu niterným, diváci i herci se dokázali tak
propojit, že se všichni cítili být součástí příběhů a
putovali společně prostorem a časem.
Naše
vyprávění začíná v době, kdy lidé už k sobě tolik blízko
neměli. Divadla za městy pomalu chátrala a rozpadala se a v jednom
takovém se nečekaně objevila malá holčička. Nikdo nevěděl
jak a odkud se tu Momo vzala, ale s jejím příchodem se začalo
spoustu věcí ve městě dít a měnit.....
My
jsme se po všechny táborové dny scházeli na našem "náměstíčku",
vydlážděném pestrými šátky, abychom si přečetli úryvek z
knihy a našli v něm poselství pro daný den.
Po
kruhu jsme si každé ráno posílali klubíčko barevné příze, ke
komu klubko doběhlo, měl příležitost sdělit něco o sobě, své
náladě, svých potřebách....
Pondělní
klubko bylo bílé jako nepopsaná stránka, počátek příběhu.
Naším
úkolem bylo najít vhodné místo a vybudovat na něm přírodní
amfiteátr s malovaným podnebím.
Povedlo
se nám to. Práce nás všechny moc bavila a divadlo bylo opravdu
velkolepé.
V
úterý se mezi námi objevila Momo. Četli jsme o tom, jak dokázala
propojovat lidi. Děti si s ní chodily hrát a když byla Momo s
nimi, byla jejich hra plná fantazie a radosti. I dospělí za Momo
přicházeli, svěřovali jí své příběhy, radosti i trápení a
často ji žádali o pomoc a radu.
Momo
dokázala lidem naslouchat, trpělivá a tichá dávala vážnost
nejobyčejnějším lidem a jejich životům, dokonce i těm, kteří
byli pro svou jinakost považováni za podivíny a vyvrhele. Barva
příze pro tento den byla červená, barva srdce, lásky, radosti a
ohně.
Nás
Momo "pošťouchla" k přemýšlení o nás samých, o naší
rozdílnosti... Každý jinak vypadáme, máme jinou povahu a
schopnosti, jinak věci vnímáme, prožíváme, řešíme a je to
tak úplně v pořádku.
Hodně
jsme pracovali s hudbou. Poslouchali jsme a snažili se pohybem a
následovně slovy popsat vyvolané pocity a představy. Fantazie
dětí byla přímo "čarovná" a hloubka, do které se
byly schopné ponořit, neuvěřitelná.
Odpoledne
si každý z nasbíraných přírodnin, látek, drátků a korálků,
vyrobil svou vlastní loutku, pak mohl vstoupit na scénu našeho
divadla, aby sebe a loutku představil Momo.
Středa
byla nejteplejším dnem a my počasí využili a vypravili se na
výlet k Líšnickému rybníku. V lese v zhruba půli cesty, jsme si
udělali zastávku na svačinu a vyprávěli si další část
příběhu.
Do
radostných dnů malého městečka se vloudilo cosi
podivného.
Tajemní
šedí muži začali namlouvat lidem, že špatně zacházejí se
svým vyměřeným časem. O čas je prý připravuje hraní s dětmi,
setkání s přáteli, dokonce i péče o staré rodiče.
Oči
lidí, kteří jim uvěřili, vyhasínaly. Každý se staral jen o
sebe, radost se vytratila,
městem se plížil smutek, nuda a šeď. Jen děti stále
navštěvovaly Momo, snažily se situaci porozumět a něco spolu s
Momo udělat.
Povídali
jsme si, jak je důležité zůstat sám sebou, naslouchat svému
srdci, řídit se intuicí a cítit se spojen se svým tělem. To vše
jsme si cvičili hrami. Tiší a se zavřenýma očima jsme
procházeli ve dvojicích a skupinách kruhem tak, abychom se nikoho
nedotkli, nenarazili. Pomocí nápovědy beze slov se pokoušeli
postavit do pozice (sochy), kterou před tím někdo tajně
ukázal....
K
rybníku jsme doputovali, všechno zvládla i nejmladší Johanka a
bylo nám moc dobře.
Barva
příze pro ten den byla modrá jako voda, nebe, naděje,...
Čtvrtek
byl temným dnem, tedy naštěstí jenom v příběhu a i barva příze
byla černá.
Šedí
muži totiž začali usilovat o život Momo, která odolávala všem
nástrahám a stále měla velký a dobrý vliv na děti. Naštěstí
těsně před tím, než vtrhli muži do amfiteátru, kde Momo bydlela,
odvedla Momo do bezpečí stará želva, kterou poslal Pán času.
Ten také odkryl holčičce při setkání s ní tajemství světa,
času a života. Ukázal jí nádhernou květinu jejího vlastního
života a odhalil tajemství šedých mužů, kteří si z okvětních
lístků květu života lidí, které se jim podařilo ovládnout,
balí doutníky, ty celé dny kouří a získávají tím sílu k
životu i manipulaci.
Opět
jsme pracovali s hudbu. Tentokrát s hudbou tajemnou, až
strašidelnou. Vyprávěli si o strachu a o prostředcích k jeho
překonání. Ta stejná hudba už s takovou pomocí a zkušeností
nezněla vůbec zle. Mohli jsme se při hudbě naladit na svou sílu
a své srdce.
Vytvořili
jsme si potom každý svůj krásný barevný květ života z
papíru.
Pátek
byl plný napětí a únavy, moc jsme chtěli vám rodičům
vše co jsme prožili a co tu teď tak zdlouhavě popisuji zahrát,
vtáhnout vás do děje....
Děti
nám naši dospěláckou představu úplně rozbily, celý týden
vymýšlely nové a nové scénáře a byly úplně ponořené
do svých vlastních představ a příběhů. V některých Momo
figurovala, v jiných ne. Nakonec zcela spontánně sehrály jakýsi
krvavý kus, trochu chaotický a nesrozumitelný, ale svůj.
Rozloučili jsme se naší krásnou táborovou písničkou a v dobrém
se rozešli. Děti si odnesly spoustu hezkých výrobků, k loutce a
květině v pátek přibylo ještě sádrové srdce.
Páteční vlákno bylo barevné, každý si vybral svoji barvu.
Všechny příze jsme při závěrečném rituálu omotali kolem
stromů u amfiteátru a nahradili jimi potrhanou oponu. Konec příběhu
malé Momo zůstal skryt. Možná si mnozí z Vás knihu obstarali,
aby ji mohli s dětmi číst a dozvědět se, jestli se Momo podařilo
ztracený čas vrátit.
Je
s podivem, že se nám dařilo si při takto naplněném programu i
vařit. Jídla byla sice jednoduchá, ale výborná.
Všichni
jsme tábor zvládli ve zdraví, onemocněl jen Péťa, ten s námi
bohužel pobyl jen jeden den.
Děti
byly neuvěřitelně vnímavé, tvůrčí, přátelské a vytvořily
silnou, veselou, soudržnou partu.
My
průvodkyně vzpomínáme s radostí, vděčností a děkujeme za
všechny zkušenosti i pozitivní zpětnou vazbu od dětí a Vás
rodičů. Přejeme krásné dny a čas strávený s Vašimi
dětmi.
Za Hvozdík zapsala Hanka Štulířová