BAREVNÝ LISTOPAD

Ohlédnutí za školkou (31. 10. - 3. 11.):
Pondělkem počínaje, jsme se začali intenzivně připravovat na Martinskou slavnost. Den byl slunečný a teplý. Počasí vůbec ničím nepřipomínalo studený podzim, který by mohl přinést první vločky, a my si užívali krásného teplého dne. Po ránu jsme dlabali z malých okrasných dýní lucerničky. Všem se moc povedly. Jednu z nich jsme si zapálili na ranním kruhu, podávali si ji a snažili se, aby nám nezhasla. Zpívali jsme si písničku o světýlku a také o Martinovi jedoucím na koni. Na vycházku jsme šli na oblíbené místo u spadlého, třípatrového dubu.

V úterý jsme odlévali do formiček svíčky a zdobili je kvítky měsíčku z naší zahrádky. Pozorovat rozpouštějící se a pomalu tuhnoucí vosk, bylo pro nás fascinující. Jednu svíčku jsme odlili i do malé vydlabané dýně. Prací jsme byli tak zaujatí, že nám čas nekontrolovaně běžel a na vycházku jsme stihli jít jen ke spadlé borovici u rozcestí hned nad jurtou. Ty spadlé stromy nás tak moc baví! Prolézání, šplhání, houpání... navíc z drobných, suchých větviček spadlé borovice svazujeme otýpky na zátop, tak jsou to i dost užitečné vycházky. Před spaním jsme si zapálili dýňový svícínek, světýlko přání, a každý mohl vyslovit to své. Pověděli jsme si, že do školky už nebude chodit Jiřík. Některým nám to bylo moc líto. To světýlko bylo i pro něj. Vyslali jsme přání, aby se Jiříkovi i jeho rodině dobře dařilo. Vzpomněli jsme také, že je období, kdy se zapalují světýlka za naše blízké, kteří už nejsou mezi námi. Odpoledne jsme malovali obrázky listů, frotáž. To se listy vloží pod čtvrtku a přejíždí se přes ně silně voskovkou. Vzniknou tak krásné otisky, které po přetření vodovkami hezky vyniknou.

Ve středu jsme hrabali listí, zahřívali se u ohně a začali vyrábět lucerny na martinský průvod. Na vycházku jsme šli na rozcestí u třešní. Sbírali jsme dřevo, houpali se na lanové houpačce a pracovali s nožíky a pilkami.

Čtvrtek byl moc krásným dnem. Ráno jsme seděli u ohně, hodně jsme si povídali, hráli na nástroje a zpívali si. Opět si nás zavolalo dušičkové téma. Na kruhu jsme si povídali o předcích, kdo vlastně předci jsou a že vše co máme a užíváme, nám zanechaly právě generace před námi. Domluvili jsme se, že v lese vybereme pěkné místo, vyzdobíme ho, zapálíme svíčku a tím všem našim předkům poděkujeme. To jsme udělali, krásné místo jsme našli mezi dvěma stromy, blízko opuštěné maringotky. Péťa nám vyprávěla možná pravdivý příběh pána, který v té maringotce žil. Našel tu místečko, které se mu líbilo a bylo blízké jeho srdci. Postavil si na něm malou maringotku, chodil po okolí a maloval obrázky krajiny, kterou měl tak rád a spokojeně žil. Nesplnil sice přání svých rodičů, aby byl lékařem nebo vědcem, našel ale sám sebe, svou radost, štěstí a to, co ho bavilo.

Byl to moc krásný, naplněný týden a my se už těšíme do dalšího. Na jeho konci, ve čtvrtek, se setkáme při Martinské slavnosti. Chladu a tmy přibývá víc a víc, kéž nám společná setkání, světla lucerniček a příběhy o laskavých lidech a dobrých koncích, jako je ten Martinův, dodávají radost, naději, sílu, klid a zpříjemní nám podzimní a zimní čas.

Za Hvozdík zapsala Hanka Štulířová